Blázinec začíná
Ahoj, deníčku.Píši do tebe můj úplně první zápis.To je zázrak co? Tak deníčku musím ti k něčemu přiznat.Udělal jsem hroznou věc a nelituji ničeho co jsem udělal.Asi si říkáš o co vůbec jde.Tak můj milí deníčku ti to řeknu od začátku.Jak to vůbec bylo.Ten to týden mě napadlo, že bych mohl vystrašit dvě dívky.A víš proč, proto že to jsou strašné nány.Tak jsem promýšlel jak bych je mohl vyděsit.Tak jsem je napřed dva dny sledoval. Zjistil jsem, že nemusí jednoho kluka Merovola Grosse. Tak jsem si řekl že, bych to ho mohl zneužít pro svůj plán.Tak jsem jim napsal každé zvlášť, jeden výhružný dopis.Jedné jsem poslal nepovedený lektvar.A druhé růži na její hrob.Škoda že, jsem nevyděl ten strach v jejich očích.Nevím proč deníku, ale nějak mě to uspokojuje jen ten pocit, že někoho ovládáš.Prostě úžasné. Ještě ten den jsem je hledal ale nikde jsem je nenašel.Tak jsem šel spát.Druhý den ráno jsem potkal jednu z nich tu Prior. Myslel jsem, že bude někde v koutě brečet.Ale představ si že, byla úplně normální jako by se nic nestalo.To mě tak naštvalo.Chtěl jsem rozmlátit stůl u kterého jsem zrovna seděl.Musel jsem vymyslet další plán.Tak jsem šel do pokoje a přemýšlel. Až mě napadlo že, bych jim mohl poslat další dopisy tak jsem šel na Příčnou a tam na koupil pár hadích ocásků a obálky.Z Příčné jsem se vrátil zpátky do Kotle.Sedl jsem si k jednomu z těch starých stolů.Vytáhl pero a začal psát.První jsem napsal že se sní chci sejít o půlnoci ve starém kamenolomu v Portsmucku.Ten kamenolom jsem dobře znal skvělé místo na potrestání.Měl jsem v úmyslu na ní shodit jednu z těch hromad kamení které tam jsou.Víš jaký by to byl pohled.Na Prior pod hromadou kamení.Jak tam křičí bolestí a volá o pomoc.Do dopisu jsem jí také dal hadí ocásek.Jako takový menší dáreček.Druhé té Rebece jsem napsal že, se sní chci sejít v Obrtlé ulici v hospodě.Chtěl jsem je totiž od sebe od lákat.Věděl jsem že, chodí všude spolu.Pěkný plán co deníku? No, jak jsem to dopsal tak jsem jim to poslal a jen v kotli čekal.Než z pláčem a se strachem přijdou.Oni opravdu přišly ale stalo se něco s čím jsem nepočítal.Představ si to že, šli normálně na ministerstvo to vše oznámit.Když jsem vyděl kam jdou tak jsem se letaxem okamžitě přemístil za nimi.Oni tam už samozřejmě čekali a snažili se probudit vrátného.Ten samozřejmě jako vždy spal ale nakonec se kupodivu probral.Deníku mě popadl takový strach nevěděl jsem co mám dělat.Tak jsem si řekl že, jim stejně nijak nezabráním aby to oznámil.Tak jsem se přemístil zpátky do kotle.Sedl jsem si tam k baru a přemýšlel.Došel jsem k názoru že, musím zmizet někam kde mě vůbec nenajdou.Tak jsem si vše zabalil a přemýšlel co udělám s mojí krásnou sovou Blue.Nemohl jsem ji nechat v tom malém pokoji v kotli.A semnou jít také nemohla.Tak jsem si sedl v pokoji na postel a přemýšlel co sní.Díval jsem se do jejích velkých hnědých očí.A říkal jsem si že, jí to přece nemohu udělat takhle zmizet musím se přiznat.
Vzal jsem Blue a vyběhl z pokoje a utíkal ke krbu.Nabral jsem hrst letaxu a přemístil jsem se na ministerstvo.Se strachem co semnou bude jsem vykročil k vrátnému.Kupodivu nespal tak jsem mu se strachem řekl že, se jdu udat.Vrátný na měl hleděl jak na vraha.Okamžitě mě chytl za ruku a táhl mě k bystrozorům.Asi jsi myslel že mu ještě uteču ale to jsem neměl v úmyslu.Dotáhl mě až k jejich oddělení.Kde nám otevřel nějaký ten pracovník.Na bystrozora teda vůbec nevypadal.Vrátný mu samozřejmě vše dodal i s těma jeho poznámka.Toho pracovníka rázem přešel úsměv.Musel jsem mu zase vše říci.Samozřejmě jsem mu neřekl vše hrozně jsem se bál.Nakonec řekl že, zavolá rodičům.To mě překvapilo.Myslel jsem že, to vyřeší jen semnou a ne že, budou volat rodiče.Měl jsem sto chutí od tama utéct.Ale věděl jsem že, už by to nemělo smysl.Řekl mi že, se mám posadit že, zkontaktují rodiče.Věděl jsem že, máma bude šíleně zuřit.Po dvaceti minutách přišla máma.Samozřejmě přišla z práce celá naštvaná.Ten pracovník ji samozřejmě vše řekl.Okamžitě na mě začala řvát.Také mi dala několik facek.Ale jedno jsem nečekal,a to že, mě dá k mungovi na psychiatrie.Přece nejsem blázen deníčku.Čekal jsem spíš domácí vězení ale tohle ne.Snažil jsem se jí to rozmluvit ale marně.Chytla mě za ruku a táhla mě k Mungovi.Tam byla ně jaká specialistka.Její jméno jsi přesně nepamatuji mám dojem že, nějaká Hope.Řekla že, jsi mám vše sundat a nechat jsi jen spodní prádlo.Že jsi na pokoj sebou nic vzít nemohu.Prý ty jejich předpisy.Tak jsem vše udělal.Chtěl jsem si nechat aspoň Blue ale že, to prý také nejde.Tak jsem jí musel nechat mámě.Nakonec mě zavedla na pokoj.Neumíš jsi deníčku představit jak je to tady malé.Horší než v kotli.Ta specialistka říkala že, mi ještě donese nočník a pití.Deníčku tak mě udivilo že, mi přinese nočník.Přece musí mít u Munga záchody.Zeptal jsem se jí nato a ona mi odpověděla že, záchody tu sice mají ale zatím mě po oddělení chodit nenechá.Potom odešla.Po jejím odchodu jsem zkoušel otevřít dveře ale byli zamčené.Nějakou dobu jsem do nich bušil ale nakonec jsem to vzdal a začal psát deníčku do tebe.To je vlastně to jediné co mi tady tak nějak zbývá.To jsi rád deníčku že?Specialistka ještě říkala že zítra dojde a popovídá si semnou tak jsem zvědavý.Netuším co ji budu říkat.Přece už vše musí vědět od mámy.Tak se deníčku zatím měj.Pro dnešek to mám dost.Zítra do tebe za se napíši.Ted jsi tady můj jediný přítel.Dobrou deníku